O obci

Skořice jsou podhorskou vesnicí s poměrně velkou nadmořskou výškou – 596 metrů. Vzhledem k této nadmořské výšce a umístění obce do sousedství brdských lesů zde panují poněkud drsnější klimatické podmínky, které se také projevují i vyšší dešťovou a sněhovou srážkovou činností. Vliv na zdejší podnebí mají nepochybně i blízké Padrťské rybníky s vodní plochou o rozloze 182,4 hektarů. Skořice leží při silnici vedoucí z Rokycan přes Padrť a směřující dál až do obce Buková na jižní straně Brd, poblíže Skořic vede i železnice Rokycany – Mirošov – Nezvěstice. Jižním údolím stéká od Trokavce „Račí potok“, západním údolím, lesem pod hájovnou až k mlýnu také „Bystrý potok“. Severním údolím pak z pod Dubiny k Dobřívu „Ledný potok“, který vtéká v Dobřívě do „Padrťského potoka“, zvaného „Černý“.

V obci je, díky její poloze a těsnému sousedství s poměrně zachovanou přírodou a hustými okolními lesy, velmi zdravé prostředí, které je hojně vyhledáváno lidmi z měst k odpočinku, pobytům a rekreacím.

Dominantou obce je barokní kostel zasvěcený sv. Václavu (558 m.n.m.), jeden z nejstarších kostelů v Čechách, který stojí na návrší v centru obce a je v celém širém okolí viditelný ze všech stran. V jeho sousedství se dále nachází fara a bývalá škola. Do své dnešní podoby byl skořický kostel přestavěn v roce 1677. Ve jeho věži byly původně tři zvony, ale za I. sv. války byl jeden odevzdán k roztavení pro vojenské účely, další dva byly zničeny požárem v roce 1939. Noviny ze dne 10. 2. 1939 uvádí, že při této události byla zničena mimo jiné i celá kostelní věž. V roce 1940 dal skořický rodák, později majitel známé plzeňské nemocnice, dr. Mulač na vlastní náklady opravit požárem poničený kostel včetně oltářů a navíc zakoupil první, 420 kg vážící zvon (svatý Václav). Druhý zvon o váze 350 kg (svatý Jan) zakoupil a věnoval Skořicím velkostatkář dr. Ladislav Feirabend. Třetí, stokilogramový zvon, věnovala obci rodina Krátkých ze Štítova, za přispění dalších dárců – občanů ze Skořic, Kolvína, Trokavce, Padrtě, Štítova, Vísek, Přední Záběhlé a Myti (zvon nesl jméno Terezička po paní Krátké). Opravy kostela a byly dokončeny a vysvěcení nových zvonů se událo ještě v témže roce. I o tyto nové zvony však skořický kostel přišel v době okupace, sv. Václav a sv. Jan byly odvezeny do Německa a nejmenší zvon, Terezička, byl ukryt po dobu války rodinou Ludínových v zámecké věži v Mirošově. Od té doby až do roku 2000 byla věž kostela ve Skořicích bez zvonů. Další požár postihl skořický kostel v čase druhé světové války. I o jeho další renovaci se zasloužil MUDr. Mulač , a tak mohl být kostel pro své věřící znovu slavnostně otevřen. Stalo se tak dne 28. 9. 1945, v den skořické Svatováclavské pouti.

V roce 2000 nechala obec Skořice zhotovit dva nové zvony, jejichž hlas se nyní rozléhá po okolní krajině. Hlas, který zní zásluhou skořického obecního úřadu, sponzorů, a hlavně občanů místních i přespolních, kteří přispěli na pořízení nových zvonů pro svůj kostel uspořádáním veřejné sbírky. Nové zvony byly vysvěceny v kostele sv. Václava ve Skořicích dne 23. 9. 2000.